Andaluský kůň
Andaluský kůň
Je vysoký 155 až 160 cm, s výraznou hlavou, často s lehkým klabonosem, dlouhá hříva a ocas, silný lehce klenutý krk, ocas nízko nasazen a nesen, barva bílá s příměsemi, jen vzácně černá, častěji jsou hnědáci.
Hlavní chovatelská střediska jsou Sevilla, Córdoba a Jerez de la Frontera. Je využíván pro drezuru - španělskou školu, pro koridu, ale také pro kočáry i shánění dobytka, rekreace, parkur (skokové soutěže).
Andaluský kůň měl značný vliv na chov mnoha známých plemen. Blízce příbuzní jsou mu např. Lusitánský kůň, Alter-real, Lipicáni, Starokladrubáci i několik německých plemen. O přežití v průběhu staletí, která zahrnovala i některá velmi rušná období, se staraly mnišské řády především kartuzáni. V nejistých dobách ukrývali koně ve vzdálených klášterech, aby byli v bezpečí. Kartuziáni se snažili zachovat čistotu linie a důsledně šlechtili zvířata vysoké kvality. Andalusan má hrdou chůzi, je atletický, ačkoliv není rychlý a má laskavou a přátelskou povahu.
