Exmoorský pony
Exmoorský pony
Exmoorský pony je plemeno koní, které pochází z anglického Somersetu a Devonu. Je to nejstarší plemeno v Británii – žije tu už od doby bronzové a od poslední doby ledové se nezměnilo. Využívali ho už Keltové jako soumary.
Limit kohoutkové výšky u hřebců je 127,5 cm a u klisen 125 cm. Jejich zbarvení se pohybuje od plavé až do černé a narušuje ho světlá srst okolo huby, očí, břicha a vnitřních stran stehen. Znaky nejsou povoleny. Jejich srst se skládá ze dvou vrstev. Ta blíže k tělu je měkká a pouze chmýřová. Udržuje u těla teplo. Druhá, vnější, je mastná a chrání tělo před chladem a mokrem. V létě se exmoorští poníci měděně lesknou, ale v zimě jsou matní s mastnou srstí. Exmoorové mají středně dlouhé tělo a krk, líbivou hlavu, strmou lopatku, krátké nohy, zakončené tvrdými kopyty a huňatou hřívu a ocas, kterému se říká „ledový ohon“, protože je u kořene rozštěpený. Další zajímavostí exmoorů je „moučná huba“. Tak se označuje bílé zbarvení okolo huby. Pod pojmem „žabí oko“ se skrývá zesílené horní oční víčko. Exmoorové mají jako jediné plemeno sedmou stoličku.
Jsou to velmi houževnatí a inteligentní poníci, odolní proti koňským nemocem. Zpočátku člověku nedůvěřují, ale po navázání důvěry se z nich stávají skvělí společníci. Jestliže jsou od narození zvyklí na přítomnost lidí, hodí se i pro děti, avšak někdy můžou být tvrdohlaví, potřebují proto jistou ruku. Exmoorové vynikají ve skocích.
Je to jedno z mála původně divokých koní. Anglie se od pevniny oddělila cca před 15 000 lety, to znamená, že k exmoorovi se 14 000 let nedostalo jiné plemeno – od té doby se k exmoorským poníkům jiná krev nepřilévala. I teď se tito poníci toulají po vřesovištích, ale někteří chovatelé je drží v zajetí. Dříve jim hrozilo vyhynutí, ale nyní se pečlivě řídí jejich plemenitba a do knížky se můžou zapsat pouze dobře ověření jedinci.
