Starokladrubský kůň
Starokladrubský kůň
Kladrubský kůň pochází z České republiky. Je to naše jediné původní plemeno, jehož původ sahá až na začátek novověku. Zároveň je to jediné plemeno koní vyšlechtěné speciálně pro ceremoniální účely panovníků. Do dnešních dnů si stále udržel barokní ráz. Své jméno dostal podle hřebčína v Kladrubech nad Labem.
Starokladrubší koně jsou skvělí těžcí kočároví koně – Karosiéři. Díky tomu jsou známy po celé Evropě, hlavně jejich čtyřspřeží. Zároveň stoupá jejich obliba v jízdě pod sedlem – v drezuře. Tito koně byli speciálně vyšlechtěni pro císařský dvůr. Dnes se díky svému vzhledu a reprezentativnímu chodu používají při přehlídkách a ceremoniálních akcích. Lidé si je také pořizují jako dobré společníky pro volný čas. V armádě se skvěle osvědčil jako kyrysnický kůň. Používají se také jako jízdní policie pro jejich klidný a respekt vzbuzující pohled. Pro své výborné povahové vlastnosti se tito koně používají pro hipoterapii. Další využití starokladrubských koní je ve vozatajském sportu, kde dosahují vynikajících výsledků a jsou jedni z nejlepších.
Kladrubský kůň je světovým unikátem, nejen díky svému původu, ale i úspěšnou snahou chovatelské práce o vzkříšení původního českého plemena. V roce 1995 byl Starokladrubský kůň přijat za kulturní památku. V roce 2002 byl Starokladrubský kůň spolu s komplexem Kladrubského hřebčína uznán jako národní kulturní památka. Tímto postem se stal jediným živým tvorem na světě, který platí vedle významných uměleckých děl a architektury za střed památkářské ochrany. Toto ocenění nemají ani lipicáni španělské školy ve Vídni. Světové prvenství tudíž patří Starokladrubskému koni. Toto plemeno bylo také přijato pod ochranu FAO, odborné organizace OSN. Dále bylo zařazeno na seznam Unesco jako kulturní dědictví lidstva.
Starokladrubský bělouš:
Toto plemeno vzniklo v hřebčíně v Kladrubech nad Labem. Základem chovu byly domácí klisny zkřížené s dovezenými starošpanělskými a staroitalskými(neapolskými) hřebci. Původ se vztahuje k vranému hřebci Pepoli, jeho potomek, hřebeček Imperatore byl otcem plemeníka General. Ten měl 4 syny, kteří tvořili vlastní linie. Nejdůležitější byla linie Generale. Linie Generalissimus vyhynula roku 1929. V budoucnu byla obnovena pouze jménem. Bělouši byli tedy chováni ve 2 liniích a 4 rodinách. Jedna rodina se rozštěpila na 3 další. Právě tato rodina má největší zastoupení a jména představitelek začínají písmeny E, A a P. Mezi další rodiny patří: C, R a nejmladší S. V posledních desetiletí byla při křížení použita krev lipicánská, orlovských klusáků a arabských polokrevníků, protože křížení s anglickými plnokrevníky koncem 19. století skončilo. Dnes je v plemenné knize uvedeno 56 hřebců a 310 klisen.
Starokladrubský vraník:
Vraník je též karoseriér, mohutný jezdecký kůň. Vznikl společně s běloušem. Vraníci ale zdědily více vlastností po tvrdých neapolských předcích, nebyli tak ustálení v exteriéru, tak byli bráni jako méně ušlechtilí. Byli u císařského dvora používáni především pro smuteční obřady a pro církevní hodnostáře, ale i k těžké práci v hospodářství, pro svou vytrvalost a tahavost byli oblíbeni mezi chovateli a rolníky. Vraník je s běloušem ve vlastnostech velmi podobný až na pár odlišností. Vraník je velmi tvrdý, mohutný teplokrevný kůň, méně robustní než bělouš. Trup je dlouhý, často válcovitý. Záď kratší a více skloněná než u běloušů. Mají výraznější klabonos. Velmi lesklá černá srst nepřipouští žádné bílé znaky. Chody jsou vysoké, energické, krátké, s rychlým klusem, který není překážkou jejich vytrvalosti. Jejich krk je silný, vysoko nasazený. V práci je spolehlivý, vytrvalý a rychlý. Díky těmto vlastnostem a dobré ovladatelnosti byl často používán v zemědělství.
